Sbírka Diagnóza

sbirka-diagnozaSbírka „Diagnóza“ je debut jihlavského básníka Marka Hona (*1987 Jihlava). Verše Marka Hona jsou nevšední už proto, že autor vnímá svět z jiného úhlu. Promítá se do nich hledání pravdy, ale také boj s alkoholismem a duševní nemocí. Jde o upřímnou moderní poezii nabitou energií, myšlenkami i spalujícími emocemi. Autor především naslouchá vnitřnímu hlasu, který ho doslova nutí k tvorbě… Sbírka obsahuje 49 básní, které zatím nikdy nebyly publikovány. Básně jsou vkusně doprovázeny ilustracemi výtvarnice Štěpánky Coufalové (*1995 Olomouc).

„Diagnózu“ si můžete objednat ZDE. A to s podpisem a za rozumnou cenu  !

Reklamy

Ferdinand

1.

Měl jsem osobního řidiče. Zbytečně, ale rád. Říkalo se mu Ferdinande, ale jmenoval se Stanislav. A tak jsme říkávali „jeď Ferdinande“. A Ferdinand jel. A pak jsme říkávali „Šlápni na to Ferdinande.“ A Ferdinand na to šláp. Tak Ferdinand jel a šlapal jak jsme chtěli. Teda jak jsem já chtěl !

Byl to sice Stanislav, ale jel jak Ferdinand!. Měl šoférskou čepici a výraz huby vyřezané žiletkou. Řezal zatáčky a na tváři se mu nehnul jediný sval. Ferdinand jezdil až to svištělo. Ferdinand jel lesem, polem, po silnici, přes most, jel vysokou trávou. Jel městem, jel domů, jel z domu, jel ven, jel dovnitř, jel pryč.

2.

Vloni se prý Ferdinand stal opět Stanislavem. Jak se mu daří? Nevím pošlu mu odněkud pohled. Pošlu ho přesně za ním. Prostě tam někam. No a co že mi to od něj přišlo? Je to asi zabalený.  Čepice! No ta šoférská. Ferdinand je mrtev, vzkazuje Stanislav. To si Ferda nezasloužil. Standa asi dostal silný prášky. Nebo co…

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Zase jedna abstraktní…

13210909_1180775341935783_1805766760_o

do vašich hlav
a do našich plachých plodů
sypou nám strach
jak se jim zachce

křečovitých tlap držení
připravuje k páření
a surovému vidění
k blankytným stolům

pod rozbitou tam vázou
nás Oni ukládají
k ostatním hostům

Selanka

Tak takhle vypadá Selanka čtená Stanislawem Gerstnerem!

Chcete další videa? Přihlaste se k odběru YouTube kanálu ZDE

A hlavně si včas zajistěte vlastní výtisk sbírky Diagnoza!

Autorské čtení na vernisáži

 

Ukázka z autorského čtení Marka Hona na vernisáži Stanislawa Gerstnera (5.3.2016)

Většinou to nosíme po kapsách

Sype se za námi

Bílá stopa

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku s podpisem << 

 Pro feťáky

abstr

zářivky si poblikávaly

ze tmy si dělaly blázny

 

tou hrou

– nebezpečnou

probudily

popudily !

feťáky

 

stáhly je z ráje za kotník

přímo do řvoucí reality

na chodník

 

upocené upachtěné

a ječící

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Ticho

ticho

nitro se nám mění

má uši

– uši slyší

 

slyší a pláče

slyší a křičí

slyší a tak začne vřeštět

jako parta opic na kokainu

 

kdo tady unese ticho ?

Ono přece obtěžuje

v mozku se usadí myšlenky

 

cítit sebe sama

to bolí

 

zoufale chceme ticho umlčet

vlastní hlas chceme před sebou schovat

nepřemýšlet

 

nezjistit že všechno není v pohodě

Marek Hon

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Sám

12348224_1084794344867217_1562732007_n

protékají mi mezi prsty

stovky jejích úsměvů mi rozbily tvář z asfaltu

sedím na chladném kameni

v útrobách mě sžírá hlad

tluču se pěstí do břicha a křičím nesmyslnou bolestí

 

rád bych se Tebou naplnil

širokým nožem otevřel svou nevděčnou hruď

a silou do ní vecpal duši po níž toužím

nevím která, ale právě ona ve mně musí vejít

sníst její něhu a trávit ji znovu v jejím obraze

vypálit si ji do srdce železem

spoutat její tělo okovy mých rukou

v harmonii propojit myšlenky v jeden proud

po našem soutoku

bude z nás osoba

celá – ze dvou polovin skládačky

zapadli bychom do sebe a stvořili celého člověka

 

ale já sedím na poušti a hledím na veselé tváře

rozradostněné falešnou láskou

 

křečí smíchu zahánějí pochyby do kouta hlavy

a mně zbělely klouby silou vzteku jež ji tiskne

a snaží se rozdrtit vzduch v mé marné válce

Marek Hon

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Pomatená

Jak často se smutek skryje

 

Sladkým úsměvem

Přesto však zahořkle strnulým

V silném těle se skrývá Nejzranitelnější

Ale stisknuté zuby a víčka …

– nepomohou

Stejně pustí palčivou skutečnost ven

Obroušené srdce totiž dokáže naříkat jen uvnitř

Ale zrcadla v očích, ta povídají

12334359_1081871758492809_1283221886_o

Marek Hon

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Beránci

I ty obláčky už se mračí

nadýchaní beránci

jsou na tebe pěkně nasraný

proklopýtáš se střepy

pusa rozpraská jako bahno

protože si svůj oheň zalil

rumem

a touhy se staly bestií

slily se ve zrůdu

svini která ti drtí srdce

křečovitou rukou

oči mrknou

rozmažou se

vždy spolu se vzpomínkou

prostě tečou

beze smutku a bez radosti

zůstaly jen impotentní slzy bolesti

Obrázek

Marek Hon

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Bystrá

Bystře běžela jako laň

kams,
než ji tramvaje vůz

schlamst.

Obrázek

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Strom

Strom - stromeček

Strom.

Stromeček.

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Zamyšlená záležitost

 

Náš malý Chaos

 

Na matných parketách kroužíme v rytmech fantazií

Jako skupina hloupých bez cíle

A čpí z nás rum a tabák

Tak nás baví dělat zle jiným

Až je z toho kdekomu zle

 

Kloužeme po rozsypaných květech

V loužích naší vlastní krve

A divíme se že padáme na hubu

A teče nám z nosu

Chytáme se navzájem za šosy v grotesce

Tady opravdovou tedy krutou

 

 

Kryjte se

Za štíty slz

A palte, než poteče krev

Zem ať změkne vodou a nohy šlapou a šlapou

Smrt se protáhne údolími

A tryskáče dělají na obloze psí kusy

Když praskají kosti – zní to ošklivě

A přece to někdy potěší

Bestie se ráda nažere

Mladá děvka a chlastem vypláchnuté oči

Zasytí

Ale známe se …..

 

Marek Hon

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Želví příběh

Želva vyráží do světa poznávat končiny a krajinu. Ovšem potká něco, co nečekala a spadne to na ní! Jak se s tím popere a jak skončí její příběh?

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Označeno tagem ,

Jedna z oblíbených (pro fanoušky)

Poznej svět

 

Zrodíš se z povětří

procházíš mlhou

stromy čarovných barev se sklánějí

jejich spjaté hlavy tě chrání

jdeš jejich ulicí

a brodíš se mrtvým listím pomíjivé krásy

vzduch je plný

jsi z něho a jím se živíš

na konci je ledová květina

křehká průsvitná

jediný dotek by ji proměnil v prach krystalků

skrze ni se díváš na krásu

 

tak zavři oči

zavři je a uvidíš to

přestaň mluvit

nemluv a uslyšíš

strhej ze sebe řetězy

vyleť z okovů světa

uvolněně vydechni

a pocítíš krásu na své kůži

v sobě ji nalezneš

Marek Hon

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Ještě troška bláznění

Krutá báseň

Chtělo by to překřížit prsty
Ďáblova vychechtaná tlama si nedá pokoj
A my abychom utíkali
V zoufalství před strachem
Jedno je na co vás ulovil
Velký odchod – nic nezmůže – láme vaz
Radši vezmu palici a rozbiju bubny na třísky
Budu bojovat za všechny blázny
Vykopu mu hrob –  sám ho ale nezaházím
Proč mi sakra nefungují oči
Nejspíš mi je někdo dovnitř obrátil
A srdce mi vyvrhnul jako praseti
Zkuste si jít věčně a sám pouští beze studny
Jo a umřít je prý proti pravidlům
Bavte se za mě – já se za vás potrápím
Pak rozmetám oblohu na střepy
Všechny oslepím
Raději, než aby se na mne museli dívat
Obrázek
Marek Hon
 
>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Něco málo o pitném režimu


Večírek

Tak to začalo. Prodral jsem se davem ke stolu. Už tam na mě čekalo pivečko a tři páry rozsvícených očí, jo a taky jeden panák rumu. Celý příspěvek

Vlnečka

Chytnul jsem poetickou notu
tentokrát po vínu na evernoutu
a tak v pohodě u seriálu
se kamsi tápu
a částečně to chápu

Staré zvyky
Nové nástroje
Co To je

>> Klikni SEM a kup si vlastní sbírku << 

Zase něco na zbláznění

Magorská

Sežeň si trošku strachu

A taky brečet se nauč maličko

Budeš aspoň vědět jak na to

Až dostaneš ránu egyptskou – pěstí přímo do tlamy

Mezitím si projdi sousoším odvážných děvek

Budeš schnilý prase

Tak potom mi klidně zavolej

Spadnou všechny kožichy

Nejšťastnější z nás pak budou věčně spát

Fantazie

Holčičí zvonečky

Cinkají v jehličí

Opit zvukem píšťalky

Točím se mezi stromy – až se ten svět rozmaže

Nabarvené listí s kapičkami čumí

Pak pochytat polibky co zbyli

Strhat se je z oblohy

Ruce zůstanou pokryty hvězdým prachem

 

podepsán Mozkožrout No. 1

Jedno ze starších pásem

Před nějakým časem jsem napsal v noci v ruce několik básní, které jsem označil jen jako sloky a složil je do tématického sledu Pásma. Nuže užijte si to.

Pásmo

I.

Jak s tím naložit

Rodí se to v hloubkách břicha

V těch útrobách

Potom se nám huba trochu pocuká

A on to byl vlastně strach v tom břiše

Tak radši vypálíme pěstí

Nebo padneme v křeči

II.

Zažít

Když si bílé světlo razí cestu přes mříž žaluzií na bílé ženské tělo

A potom se necháme vléct za koněm nazí přes kameny potoky a lesy v šíleném trysku

Jenom si to představit

To nám bude muset stačit

Ty a já už nic neprožijeme

III.

Aspoň něco optimistickýho

Ale taky jsou ty úsměvy

A zuby z nich koukají

A ten úsměv kterej tě dotáhne do zlatýho medu

Je jich pár

Ale drží tě pohromadě

Lepí to

IV.

Těch pár vteřin mimo

Když se hrajou na klávesy vyšší tóny

Tak s nima klesáme a stoupáme a plujeme

Chce to jenom zavřít a myslet na čistotu

20120811-221529.jpg

podepsán Mozkožrout No. 1

Označeno tagem , ,

O hovnu

Když člověk dělá úplné totální hovno, myslím tím nic, je lapen sám do sebe. Je na sebe rozčilen, že nic nedělá, nemá pocit žádného uspokojení, žádná činorodá činnost ho nenaplňuje a on jen civí a pozoruje, jak rychle mu ubývají hodiny z jeho prachmizerného, ničím nenaplněného života.

Už nežije, degraduje se na úroveň nižších obdobně vegetujících tvorů a jen přežívá. Je z něj jen objekt konzumující a vylučující potravu, provádějící nejnutnější úkony k přežití, tupí se a upadá, je z něj rozplizlý kus čehosi, primitivní bytost nezasluhující žádného slitování, protože se do svého stavu uvedla sama, pod vidinou rajského nicnedělání spadla do žumpy nudy a blbosti, jediným jeho produktem je jen ono krásné, čisté, hovno. Čvachtaje a brodě se ve svých vlastních duševních i fyzických exkrementech ztrácí svou podobu, ničí se jeho vazby na veškeré své sny, společnost se mu stává cizím a přitěžujícím elementem komplikující mu provádění jeho chvályhodné činnosti, přeci jen se před lidmi stále ještě takto vyměšovat stydí (však i tato překážka jemným plynutím času odpadne).

Ale jak, přátelé určitě se ptáte, já tu otázku přímo lapám, visící na vašich rtech, jak do těch s prominutím sraček nezabřednout? Moje vize řešení tohoto problému je následující: jednoduše na to nesmíme, ale opravdu ani trochu, nesmíme na to všechno, co děláme, srát. Každý detail, každá nenanicovatější a bezvýznamnější činnost provedená ledabyle je možným zárodkem zhoubného onemocnění, které pak zvolna jak houba proniká celým organizmem, usídlí se natrvalo v myšlení, zasáhne každý jeho pór a ovládne nás, načež pak na výsledky jeho působení můžeme jen čekat s bezmeznou jistotou, že je jen otázkou času, kdy se ponoříme do hloubi žumpy.

Vidím to asi takto, jakákoliv se zanícením prováděná činnost, sebevíce se okolí jevící jako nesmyslná, stává se v podání plného oddání se jí motivací, smyslem žití.

podepsán Mozkožrout No. 2

Označeno tagem

Společnost přátel žehu – Ctitelka

Toho dne, kdy se to stalo, se hodiny táhly nebývale slizkým tempem. Každá minuta se nesnesitelně pomalu rozplizávala o svět s obludným plesknutím, nezastavitelný tah ubíjejícího času drtil ve svých kolosech lidské bytosti jak zrna a ony se chabě stavěly v obranu vykonáváním těch několika málo činností, ke kterým jim ještě zbyly síly.

K dovršení míry věcí mi právě toho dne již potřetí do schránky přišla navštívenka Společnosti přátel žehu.

Společnost přátel žehu. Proč mi někdo z jejích řad už třetí den s neústupnou urputností stále znovu zasílá nabídku k začlenění se do tohoto svébytného spolku? Jako by nevěděl, že jsem vždy byl zastáncem klasického pohřbu! Ovšemže to neví, ten neznámý. Nebo neznámá? Představa jakési ženy, beroucí do ruky obálku s inkriminovanou pozvánkou a píšící na ni mé jméno mě (těžko odůvodniti proč) nesmírně potěšila. Úhlednost písma na obálce by hypotézu, že všechno je dílem jakési neznámé bytosti ženského pohlaví jen potvrzovala. Chce mi tím snad (způsobem to pravda mírně neortodoxním) vyjádřit určité sympatie, které snad ke mně chová? To by znamenalo, že mě musí znát… Rozvíjejme tu úvahu však dále – posílá-li mi ty navštívenky s úmyslem, abych se stal přítelem žehu, co tím může ta dotyčná sledovat – chce mě snad poznat blíže a navázat tím pádem určitý kontakt mezi sebou a mnou? Staví se otázkou, proč a za jakým účelem. Divné je, že zná mou adresu, to je záležitost poměrně zneklidňující, zvláště tehdy, hledáme-li způsob, jakým se jí asi mohla zmocnit. Společnost přátel žehu! Ten sled tří slov, tak promyšlený, jednoduchý, a přitom – co asi může být náplní takovéhoto občanského sdružení, o tom název nevypovídá téměř nic. Může si snad někdo rozumně uvažující skutečně myslet, že členové tohoto spolku se po večerech schází a vypráví si o tom, jakým způsobem zpopelněni by si v budoucnu přáli být?

Dalšího rána jsem se hned vzápětí po probuzení nedočkavě vrhl ke schránce. Ležela v ní opět obálka, od těch, na které jsem byl již zvyklý, se však poněkud lišila. Písmo bylo hned na první pohled totožné s písmem pisatele adres na zásilkách z minulých dnů. Dopis byl však tentokrát poněkud větší, přesněji řečeno, to co ho činilo větším, byla jeho délka, ano, o dobrou třetinu oproti svým předchůdcům vyrostl. Udělal jsem to, co jsem udělat musel, a co by asi každý v této situaci očekával. Roztrhl jsem ho a pohlédl na to, co skrývala obálka ve svém nitru. Byl to papír, na dvakráte přeložený. S rozkoší jsem prolétl jeho obsah a bylo mi jasné, že mě Ona miluje.

 

podepsán Mozkožrout No. 2

Označeno tagem ,

Mozkožrout mluví

Kam jdeme, to je ta otázka, jež trápí lidstvo.
Ale teď… Jsme ve víru událostí a osobností, které nám lezou do hlavy ze všech stran, tak jako obyčejný … pokračování naleznete v nahrávce

Mozkožroutova úvaha v MP3 ke stažení zde

Označeno tagem , , ,

Básně z pozdně ranného období

Co máme?

ocel sklo a beton

svazovali mne chodbami

já procházel a myslel

věděl jsem že něco chci

ale myslel jsem na plody cizích myslí

co se vylíhlo v hlavách to je skutečnost

a mě bylo špatně

zvracel jsem rudou tekutinu

tekla mi z očí

tekla z uší z nosu

oslepovala mne

byl jsem nahý před miliony zraků

moje rozbředlé svaly mne nedokázaly zvednout

a tak jsem jen padal

padl jsem oknem ven – ven do světa

poznal jsem chuť vzduchu

padl jsem na zem a žral hlínu

cítil jsem poprvé život ve svém těle!

Vnucení

okolo krásy z továrních pásů

těl pevných – poskládaných z časopisů

procházel nahý ženský hlas

laskal uši které zapomněly dávno jeho měkkost

a z nás co jsme stáli okolo

z nás se znovu stali lidé

Noční lov

bárka vyplula vstříc olejové vodě

temné – snad i měsíc spal

a stará tvář nahodila pruty

stará tvář utahaná životem

vylovila tyrkysovou rybu

leskla se ve tmě a zpívala teskně

muž vypouštěl obláčky a tahal ryby dál

olivově zelené rudé jako plamen zářivé jako blesk

magické ryby tahal z nočního oleje a ukládal do košíku

pak se usmál všechny pohladil a s vidinou dalšího dne

dne kdy se nenají jako tisíce let předtím

pouštěl rybí maso živé zpět do vody

šťasten hladověl dál…

Plačící housle

plačící housle

mluví nesrozumitelnou řečí

a přece sdělí co je do nich vloženo

pronikají do srdce a rozezní jeho struny

cit do nich vložený se odráží na tváři člověka

pravého člověka – s nitrem nezarostlým tmou

odráží se v zrcadle jeho duše

a svítí do šera okolního světa

Oči malého chlapce

byl maličký

střetli jsme se jen na okamžik

jeho oči byly veliké a udivené

jako by nasával podzimní atmosféru

naše pohledy se potkaly a já jsem se smutně usmál

on pochopil a ty oči – průzračné a třpytné

byly čisté a nezprzněné životem

všechno řekly

viděl mou zarmoucenou tvář a věděl

to jen mi

mi kteří nevíme vůbec nic – musíme mluvit slovy

Budiž Mozkožrouters

Tímto našim prvním spiskem tvoříme se a rodíme! Celý příspěvek

Označeno tagem , ,
Reklamy